Čtrnáct ročníků Olomoucké podzimní sociologické konference
Témata, proměny, lidé a tradice
V roce 2026 se koná už 15. Olomoucká podzimní sociologická konference. Je to dobrá příležitost otevřít programy předchozích čtrnácti ročníků a podívat se, co o historii konference vypovídají.
Nejde přitom jen o seznam témat a příspěvků. Vedle sebe se v nich postupně skládá obraz proměňující se společnosti, sociologie, která na tyto proměny reaguje a zároveň se ptá sama na sebe, i konference, která si během patnácti let vytvořila vlastní podobu, své tradice a komunitu lidí, kteří se do Olomouce vracejí.
První ročník se uskutečnil v roce 2011, čtrnáctý v roce 2025. Jedinou mezerou byl rok 2020, kdy se konference kvůli pandemii covidu-19 nekonala. Následující ohlédnutí vychází především z programů všech čtrnácti uskutečněných ročníků a z několika doplňujících vzpomínek pořadatelů.
2011
první ročník
14
uskutečněných ročníků
2020
jediná mezera
2026
15. ročník
Od první konference ke knize – a zase zpátky
První ročník se konal 3.–4. listopadu 2011 pod názvem Změny způsobu života a jejich sociokulturní souvislosti. Byl ještě dvoudenní a jeho program byl soustředěn kolem jednoho poměrně jasně vymezeného tématu.
Konference ale neskončila posledním příspěvkem druhého dne. Z přednesených textů vznikla anglická kolektivní monografie Ways of Life in the Late Modernity. O dva roky později, na třetím ročníku konference v roce 2013, jsme ji ve vinárně U Dómu pokřtili.
Křest knihy Ways of Life in the Late Modernity na 3. ročníku konference ve vinárně U Dómu, 2013.
Je to drobná epizoda, ale zpětně dobře vystihuje něco, co se v historii konference opakuje: témata, lidé i výsledky odborné práce se vracejí a vytvářejí mezi jednotlivými ročníky spojení.
Čtrnáct programů jako sociologická kronika
Při čtení všech programů za sebou vzniká něco jako sociologická kronika posledních patnácti let. Ne kronika toho, co se ve společnosti jednoduše „stalo“, ale spíš toho, které změny a problémy se v určité době stávaly sociologicky důležitými.
V roce 2014 byla celá konference věnována české společnosti 25 let po listopadu 1989. O pět let později se v programu objevil speciální panel Česká společnost po 30 letech od sametové revoluce. Jiné ročníky stavěly do centra pozornosti hodnoty a normy, moderní technologie nebo rodinné vztahy.
Pak přišla témata, která dnes už dokážeme velmi přesně zasadit do konkrétní doby. V roce 2021 se v programu objevuje covid-19, v roce 2022 pandemie, válka na Ukrajině a migrace, v dalších letech také konspirační teorie, umělá inteligence, polarizace společnosti, energetická transformace, platformová práce nebo krize liberální demokracie.
Zajímavé přitom není jen to, že se tato témata v programech objevují. Konference nikdy nebyla pouhým přehledem společenských „aktualit“. Události a změny se v ní proměňují v sociologické otázky: co znamenají pro společenské vztahy, instituce, nerovnosti, práci, rodinu, politiku nebo každodenní život?
Společnost – a sociologie
Vedle proměn společnosti prochází programy od počátku ještě jedna linie: zájem sociologie o sebe samu.
Už druhý ročník v roce 2012 nesl název Sociologie mezi teorií, empirií a realitou. V roce 2017 se tato dvojí perspektiva dostala přímo do hlavního tématu Společnost a sociologie. A v posledních letech se objevila v nových podobách: v debatě o vědě v prostředí grantů a impakt faktorů, v otázkách výuky sociologie a učebnic nebo v diskusi o tom, co pro sociologickou práci znamená umělá inteligence.
Olomoucká konference tedy dlouhodobě pracuje se dvěma směry pohledu. Sociologie se obrací ke společnosti – a zároveň se čas od času obrací sama k sobě.
Od tematické konference k širší platformě
S tím souvisí i proměna samotné konference. První ročníky bývaly výrazněji sjednoceny jedním hlavním tématem. Postupně se však název konference otevírá a hlavní tematické soustředění se stále častěji přesouvá do jednotlivých sekcí, panelů a zvláštních bloků.
Od šestého ročníku v roce 2016 se také stabilizoval třídenní formát. V některých letech převládala plenární jednání, jindy program obsahoval řadu paralelních sekcí. Postupně přibyly diskusní panely a dramaturgicky připravené tematické bloky – například k podmínkám vědecké práce, umělé inteligenci, výuce sociologie nebo společenským kořenům krize liberální demokracie.
Proměnil se také způsob zapojování studentů. Ve třetím, čtvrtém a pátém ročníku měla studentská vystoupení vyčleněnou vlastní část programu. Později samostatná studentská sekce zmizela, nikoli však studenti: jejich příspěvky se staly součástí běžných odborných sekcí. Začínající sociologové už nejsou v programu odděleni jako zvláštní kategorie, ale vstupují do stejné odborné diskuse jako ostatní účastníci.
Přerušená kontinuita: rok 2020 a návrat v roce 2021
V řadě čtrnácti uskutečněných konferencí je jediná mezera. Po devátém ročníku v říjnu 2019 následuje desátý až v roce 2021. V roce 2020 se Olomoucká podzimní sociologická konference kvůli pandemii covidu-19 nekonala.
Desátý ročník se uskutečnil ještě za protiepidemických opatření. Pandemie se přitom nestala jen okolností, za níž se konference konala, ale také předmětem sociologického zájmu. V programu se například objevila otázka, jak covid-19 v očích veřejnosti změnil priority politik státu blahobytu. Součástí programu byl blok DESET LET / TEN YEARS s fotografem Janem Šibíkem, jehož fotografie nabízely pohled na proměny světa během předchozí dekády.
Rok 2021 tak představuje v historii konference zvláštní mezník: návrat po jediné vynucené přestávce a současně začátek období, v němž se vedle odborného programu začínají stále výrazněji ustalovat i další konferenční tradice.
Česko-slovenská konference – a dlouhodobá česko-slovenská přítomnost
Česko-slovenský rozměr je součástí olomoucké konference od jejích prvních let, dvakrát se však stal přímo její organizační a tematickou osou.
Třetí ročník v roce 2013 se konal jako Česko-slovenská sociologická konference Dvě společnosti – dvě sociologie? Pořádaly jej společně Masarykova česká sociologická společnost, Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV a olomoucká katedra jako Šesté Česko – slovenské sociologické dny.
V roce 2022 se pak olomoucká konference spojila s Desátými Česko–Slovenskými sociologickými dny a na její organizaci se podílely Česká sociologická společnost i Slovenská sociologická spoločnosť pri SAV.
Tyto dva ročníky ale nejsou izolovanými událostmi. Slovenští sociologové a socioložky se objevují v programech dlouhodobě a řada z nich se do Olomouce vrací opakovaně. Personální kontinuita tak ukazuje něco, co z názvů jednotlivých konferencí není na první pohled patrné: česko-slovenská spolupráce není příležitostným doplňkem programu, ale jednou z dlouhodobých linií konference.
Totéž platí, byť v menším rozsahu, pro polskou účast. Výrazným příkladem je Urszula Swadźba, jejíž příspěvek najdeme už v programu prvního ročníku a která se v programech konference objevovala opakovaně až do roku 2024.
Konference jako místo sociologické obce
Olomoucká konference se postupně stala také jedním z míst, kde se odehrává institucionální život české sociologie.
Od roku 2013 se v programech opakovaně objevuje předávání Ceny Miloslava Petruska za nejlepší publikovaný studentský odborný článek, kterou uděluje Česká sociologická společnost.
Od roku 2022 se součástí programu pravidelně stává slavnostní předávání dalších cen České sociologické společnosti.
Vedle odborných příspěvků se tak na konferenci potkává prezentace výzkumu, generační obměna oboru, oceňování práce sociologů a socioložek i činnost profesní společnosti.
Když k sociologii přibyla fotografie
Zvláštní místo mezi novějšími tradicemi získala fotografie, a to díky kurátorce Galerie sociální fotografie při Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie, Veronice Gigalové.
Její péčí se fotografický motiv se výrazně objevil už při desátém ročníku v roce 2021 v programu s Janem Šibíkem. Od následujícího roku však vzniká souvislá řada vernisáží.
V roce 2022 byla otevřena výstava Břetislava Turečka Mizející svět íránských kočovníků. V roce 2023 následoval Svět podle Jindřicha Štreita, v roce 2024 výstava Dva roky s Heroine a v roce 2025 Roman Franc se souborem Grupy.
Právě poslední z těchto výstav přinesla ještě jeden krok navíc. Účastníci konference se sami stali součástí fotografického projektu Romana France a vznikla Grupa sociologická.
Grupa sociologická. Účastníci 14. Olomoucké podzimní sociologické konference, 2025. Foto Roman Franc.
Fotografická tradice tak už není jen doprovodným kulturním programem. V roce 2025 se sama konference – přesněji její účastníci – stala fotografovaným objektem.
Návraty na místo činu
Čtrnáct programů umožňuje sledovat také jiný druh kontinuity: lidi, kteří se do odborného programu konference vracejí po mnoho let.
Pro toto ohlédnutí jsme počítali ročníky, v nichž je člověk uveden jako autor či spoluautor odborného příspěvku, zvaný přednášející nebo aktivní účastník odborného panelu. Samotné moderování jsme nezapočítávali. Zakladatele a dlouhodobé členy konferenčního výboru jsme zároveň oddělili od ostatních účastníků, protože jejich častá přítomnost v programu má jiný význam.
Výsledkem je samostatná infografika Návraty na místo činu.
Nejvíce odborných účastí má v dosavadních programech František Kalvas – jedenáct ročníků, z toho deset po sobě konaných konferencí mezi lety 2013 a 2023. Ivan Chorvát, Jan Váně, Tomáš Karger a Urszula Swadźba mají po deseti odborných účastech.
Zajímavá nejsou jen samotná čísla. Některé časové oblouky sahají prakticky přes celou historii konference. Ivan Chorvát a Jan Váně vystoupili už na prvním ročníku v roce 2011 a znovu se objevují v programu roku 2025. Jiří Šafr má stejný časový rozsah odborné účasti.
Jiné příběhy ukazují generační kontinuitu. Tomáš Doseděl se v roce 2015 účastnil samostatné studentské části; o deset let později je členem panelu o společenských kořenech krize liberální demokracie. Nina Fárová vystupovala ve studentské části už v roce 2013 a v roce 2025 se do programu vrací s odborným příspěvkem o digitální údržbě domácnosti.
Takové příklady ukazují, že kontinuita konference není jen věcí opakujících se témat. Vzniká také prostřednictvím profesních drah lidí, kteří se do jejího programu vracejí v různých fázích své akademické kariéry.
A jeden detail získal při zpětném pohledu nečekanou pointu: rekordman František Kalvas leží na Grupě sociologické z roku 2025 úplně vpředu.
Ti, kteří místo činu udržovali a udržují v provozu
Jiný typ kontinuity představují lidé, kteří konferenci vytvářeli organizačně.
Zakladateli konference byli Helena Kubátová, František Znebejánek a Dušan Lužný. Do konferenčního výboru se v dalších letech postupně zapojili také Veronika Gigalová, Miroslav Dopita, Nikola Staníčková, Darja Šoustková, Klára Tesaříková Čermáková, Vít Dočekal a Lucie Podstatová.
Tuto skupinu jsme při počítání „navrátilců“ záměrně vedli odděleně. Jejich opakovaný výskyt v programech nevypovídá primárně o tom, že se na konferenci vraceli, ale o tom, že ji pomáhali vytvářet a udržovat.
Zvláštní místo v historii konference patří Františku Znebejánkovi, jednomu z jejích zakladatelů. Jeho jméno provází programy až do roku 2019. V roce 2020 se konference nekonala; František Znebejánek zemřel v létě 2021.
Konference má také svou geografii
Historii konference lze sledovat nejen podle témat a lidí, ale také podle míst.
Odborný program je dlouhodobě spojen především s budovou Filozofické fakulty Univerzity Palackého na třídě Svobody 26. Výraznou výjimkou byl rok 2019, kdy se konference uskutečnila v Uměleckém centru Univerzity Palackého – Konviktu.
Ještě stabilnější – a zároveň trochu dobrodružnější – je historie neformálních společenských rautů.
Prvních pět ročníků směřovalo po skončení odborného programu do vinárny U Dómu. Šestý ročník se přesunul do restaurace Moritz. Od sedmého do desátého ročníku se večerní setkání konalo ve Fontáně. A od jedenáctého ročníku se konference vrátila do vinárny U Dómu.
U Dómu → Moritz → Fontána → U Dómu
I to je svého druhu historie konference. Odborné setkání totiž nikdy netvořily jen příspěvky a diskuse v přednáškových místnostech. Důležitou součástí byly od počátku i rozhovory, které pokračovaly po skončení oficiálního programu.
Čtrnáct ročníků – jedna postupně vznikající tradice
Při pohledu na čtrnáct konferenčních programů není patrný jeden jednoduchý příběh. Některé ročníky byly úžeji tematické, jiné otevřenější. Měnilo se uspořádání sekcí, podoba studentské účasti i doprovodný program. Jednou byla kontinuita přerušena pandemií.
Přesto se některé linie ukazují překvapivě zřetelně.
Konference od počátku reaguje na proměny společnosti a současně se vrací k otázce, co je sociologie, co může o společnosti vědět a za jakých podmínek svou práci vykonává. Udržuje česko-slovenské a další mezinárodní vazby. Postupně si vytvořila vlastní institucionální a kulturní tradice. A především se stala místem, do něhož se vracejí lidé – někdy po roce, někdy po deseti letech, někdy od studentského příspěvku až k účasti v odborném panelu.
Patnáctý ročník proto není jen další položkou v číselné řadě. Je příležitostí podívat se na to, co během předchozích čtrnácti ročníků postupně vzniklo: místo odborného setkávání, které už má svou vlastní paměť.
